Počátky kulturně-osvětové činnosti ve Stonavě sahají do roku 1901. První organizací byla pobočka Spolku lidové školy v Karviné. Ústředí spolku sídlilo v Krakově. Dne 29. prosince 1901 se konala první valná hromada stonavské pobočky, na které byl zvolen výbor. Předsedou se stal Antoni Wontroba, místopředsedou Franciszek Guziur, tajemníkem Dominik Gałuszka. Pobočka obdržela z Krakova 120 knih a zahájila svou činnost. V roce 1903 byla přeměněna na samostatný spolek Spolku lidové školy ve Stonavě.
V roce 1905 Hugon Sznapka navrhl, aby se spolek přeměnil na samostatnou lidovou čítárnu, což odůvodnil tím, že ústředí je poměrně daleko a navíc bylo nutné odvádět polovinu příjmů. Na valné hromadě dne 2. dubna 1905 byl návrh přijat. Po dvou měsících (18. 6. 1905) však byla svolána další valná hromada, která rozhodnutí zrušila a spolek pokračoval ve své činnosti.
Odpůrci spolku se nevzdali a ještě v roce 1905 založili novou organizaci – Lidovou čítárnu, která zpočátku sídlila v soukromém patrovém domě č. 350. Při této organizaci učitel Andrzej Wranka založil první mužský sbor. Zpívalo se zpaměti, bez not, čtyřhlasně.
V roce 1908 vzniklo Polské dělnické osvětově-tělovýchovné sdružení „Siła“ v Československu. Jeho cílem bylo zvyšování vzdělanosti a fyzické kondice členů, mimo jiné prostřednictvím zpěvu a hudby.
Pobočka ve Stonavě byla založena 4. prosince 1912. Mužský sbor „Siła“ vznikl v červenci 1921 při tělovýchovné sekci. Zpočátku neměl profesionálního sbormistra.
Sbor vystupoval na různých akcích a postupně se rozrůstal. Ve 30. letech však jeho činnost oslabila kvůli hospodářské krizi.
Druhá světová válka jeho činnost přerušila.
Poválečné období 1945–1992Stonava byla osvobozena 3. května 1945. Již 16. května se konala první zkouška sboru.
Sbor byl velmi aktivní a účastnil se mnoha kulturních akcí. Postupně dosahoval úspěchů i v soutěžích a rozhlase.
V roce 1992 oslavil své 70. výročí. Kvůli personálním změnám byl později sloučen se ženským sborem.
Když byla dne 10. března 1947 mezi Československem a Polskem podepsána „Smlouva o přátelství a vzájemné pomoci“, podařilo se zástupcům polské menšiny založit polské organizace – Polský kulturně-osvětový svaz a Sdružení polské mládeže. Při místní organizaci SMP ve Stonavě vznikl již v roce 1947 smíšený sbor pod vedením Józefa Firly.
Od samého počátku dosahoval vysoké úrovně a úspěchů v soutěžích. Jako velmi mladý sbor získal v listopadu 1948 první místo v okresním kole Soutěže tvořivosti mládeže, v dubnu 1949 tento úspěch zopakoval v krajském kole v Ostravě a v roce 1950 se zúčastnil celostátního kola v Brně. Po provedení „Sieradské svatby“ K. M. Prosnaka sklidil sbor i dirigent bouřlivý potlesk.
V roce 1951 měl sbor 55 členů a uskutečnil 25 koncertů. V témže roce přijal název „Halka“ a reorganizoval se – muži přešli do mužského sboru „Siła“, zatímco ženy pokračovaly jako ženský sbor.
Smíšený sbor SMP ve Stonavě se v roce 1951 přejmenoval na „Halka“ a stal se ženským sborem, zatímco muži přešli do mužského sboru. Soubor vedený Józefem Firlou velmi rychle dosáhl vysoké úrovně.
V roce 1954 se stal součástí pěvecko-tanečního souboru „Górnik“ v Karviné. Spolupráce však trvala pouze dva roky.
Sbor pravidelně vystupoval na kulturních akcích, festivalech i jubileích. V roce 1965 získal první místo v soutěži PZKO a reprezentoval region na festivalu v Poznani.
V roce 1991 oslavil 40. výročí. V roce 1994 byl sloučen s mužským sborem a vznikl Smíšený sbor Stonawa.
Na jaře roku 1933 vznikl při mužském sboru „Siła“ mužský kvartet Rewelersi. Tvořili ho: Henryk Hrabiec – I. tenor, Józef Mrózek – II. tenor, Henryk Palarczyk – baryton, Alojzy Mołdrzyk – bas. Zpočátku doprovázel na kytaru Leon Żebrok, později pianista Rudolf Godula, který zůstal souboru věrný až do jeho zániku.
Poprvé vystoupili 28. září 1933 na večeru „Siły“ v Dělnickém domě ve Stonavě a byli přijati s velkým nadšením. Vystupovali v tmavých kalhotách, modrých košilích a červených kravatách. Rewelersi zpívali při různých příležitostech v mnoha obcích Těšínského Slezska a vždy byli přijímáni s nadšením.
Dne 30. srpna 1938 byli pozváni k vystoupení v ostravském rozhlase. Druhá světová válka jejich činnost přerušila, ale již 1. července 1945 znovu vystoupili. Poslední vystoupení proběhlo 23. prosince 1948.
V říjnu 1992 vznikl z iniciativy Marty Orszulik malý vokální soubor, který později přijal název Allegro. Zaměřoval se především na starou a sakrální hudbu.
Soubor debutoval 27. prosince 1992 na večeru koled ve Stonavě. V roce 1993 vystupoval na dalších koncertech a postupně si získal popularitu.
V následujících letech vystupoval na různých akcích a festivalech. Na přelomu let 1996/1997 ukončil svou činnost.
Malý vokálně-instrumentální soubor vznikl v roce 1986. Původně nesl název „Notabene“, později byl přejmenován na „Silesia“.
Kromě polských hitů interpretoval i autorské písně. Vystupoval na různých akcích a festivalech.
V roce 1989 získal cenu publika a první místo za píseň „Neutíkej“. Díky tomu se zúčastnil dalších festivalů v Polsku i Česku.
Estrádní soubor „Łobuzy“ vznikl v první polovině roku 1961. Tvořili jej především mladí členové místní organizace. Zpočátku šlo o taneční skupinu, později změnila charakter na kabaretní soubor.
Uměleckým vedoucím byl učitel Zbigniew Kocur, choreografii připravovala Hilda Pustówka a monology psal Czesław Michałek.
Soubor vystupoval od Bohumína až po Mosty u Jablunkova a měl velmi dobré ohlasy. Připravoval celovečerní kabaretní programy složené ze scének, monologů, tanců a písní.
V roce 1963 se soubor rozpadl. Zajímavostí je, že v souboru vzniklo několik manželství.
První evangelický sbor začal působit v letech 1918–1919 jako sbor Křesťanského společenství. Zkoušky probíhaly v soukromém domě rodiny Firla ve Stonavě – Novém světě. Sbormistry byli postupně Cymorek, Piotr Suchanek a Adolf Klimsza. Sbor vystupoval při bohoslužbách a církevních slavnostech.
Na přelomu 20. a 30. let vznikl Sbor evangelické mládeže. Po druhé světové válce obnovil činnost, ale v 70. letech zanikl, mimo jiné kvůli poklesu počtu evangelíků ve Stonavě.
Katolický sborV roce 1931 vznikl smíšený sbor Svazu katolické mládeže. Založil jej kněz Józef Nowak. Sbor zpíval nejen v místním kostele, ale vystupoval i mimo Stonavu.
Folklorní soubor „Dziecka ze Stonawy“ vznikl z iniciativy učitelky Wandy Grudzińské. Brzy se ukázalo, že pro další činnost potřebuje finanční podporu, kterou poskytlo místní sdružení PZKO.
Soubor získal dotace, nové kroje i hudební nástroje. Od počátku jej doprovázela kapela vedená Bronisławem Jeleniem.
Soubor měl asi 30 členů a vystupoval nejen ve Stonavě, ale i v okolních obcích. Rychle si získal popularitu.
Dosahoval úspěchů v soutěžích – například v roce 2009 získal 1. místo na mezinárodní soutěži. Vystupoval na mnoha koncertech a festivalech.
Soubor vedou Wanda Grudzińska a Jolanta Jelen, organizačně jej zajišťuje Joanna Bystroń.
Se stonavskými sbory spolupracovali také sólisté. Uveďme alespoň některé.
Jadwiga Kałużanka – Niemiec, sopránUčitelka, dlouholetá členka a sólistka „Halky“, spolupracovala s řadou souborů a vystupovala jako sólistka.
Karol Poncza, barytonUčitel, člen a sólista „Siły“, působil od meziválečného období až do 70. let.
Halina Kubeczka, sopránSólistka operety v Ostravě, se stonavskými sbory vystupovala příležitostně.
Klemens Słowioczek, barytonSólista Komické opery v Berlíně a pedagog, spolupracoval se sbory po návratu do regionu.
Se Smíšeným sborem Stonawa spolupracovali také další sólisté, například Martina Juríková, Joanna a Michał Rzeszutovi či Przemysław Orszulik.
V květnu 1992 slavily oba sbory – mužský „Siła“ (70 let) a ženský „Halka“ (40 let) svá jubilea. Období do roku 1994 lze označit za přechodné. Sbory se scházely na samostatných zkouškách, ale jednou měsíčně měly společnou zkoušku. Sbormistryní „Halky“ byla Marta Orszulik. Anna Cyrzyk vedla mužský sbor „Siła“ a zastupovala Martu Orszulik během mateřské dovolené.
V letech 1992–1994 ženský sbor ještě vystupoval samostatně, zatímco mužský už pouze v rámci smíšeného sboru. Na jedné ze společných zkoušek v září 1994 bylo rozhodnuto o sloučení a vznikl „Smíšený sbor Stonawa“ pod vedením Marty Orszulik. Tím začalo nové období v historii stonavského sborového zpěvu. Spojení sborům prospělo – posílilo jejich síly a motivovalo k další činnosti. Tradice obou sborů však zůstaly živé. Teprve v roce 2001, při oslavách 95 let zpěvu ve Stonavě, bylo rozhodnuto ukončit samostatné jubilejní počítání obou sborů.
